Největší dar věnovaný vykoupenému lidstvu

Svět nemá pokladu drahocennějšího nad mos svatou. Oběť mešní je nejúdivějším darem nebes, je vrcholem a korunou všeho, co Boží láska a Boží všemohoucnost po dokončení díla vykupitelského člověčenství zůstala ...

Mše svatá je střediskem a srdcem všech bohoslužeb. Veškeré útvary křesťanských bohopoků se shromažďují ve svátcích jako ve svém zdroji a ohnisku. Kde mše svatá vykrvává z kultu křesťanského, vyrván ústřední kon ...

Mše svatá je nejsvětějším pochodkem, vížícím se nebe se zemí ... Pořízkou živého, který udržuje neustálý převod nebeských, nadpřirozených sil milosti v lidstvu vykoupené.

 Aspekty obětí mše svaté

Mše svatá je vrcholným aktem bohopocty. Větší držení pocty není možné v lidstvu vykoupeném vzdát Bohu nad adorantním poctou, který se mu dostane obětí mše svaté. Není žhavějšího aktu díkůčinění, pronikavějšího aktu smíru nad oběť mešní. Žádná modlitba lidská, byť sebe horoucnější a úpěnlivější, nedosahuje ani zdaleka efektivitu mše svaté. Žádná prosba vyslaná k nebesům, byť vytryskla z srdce sebe samého, nemá takovou pronikavost jako prosba, která se nese z našich oltářů v přesné chvíli přetváření ... Žádná mrtevná mrská na zemi nevylekne do nebe tak, jako Bůh Ježíše Krista na obětní obci obětovaný ...

Příčina nesmírných hodnot mše svaté

Hodnota svatých je proto tak veliká, poněvadž oběť mešní je v podstatě totožná s vykupitelskou obětí Kristové na kříži. Vykupitel lidstva zachrátil Církvi mší svatou viditelnou obětí, která se stále vyobrazuje na břehu, výrazně obnovuje a přivlastňuje lidstvo ve svých spasitelných účincích. Obětí mešní je oběť vztažná a závislá na oběti kříže, ale přesto obětí pravou a skutečnou samou o sobě. S obětí na kříží jest stejnou podstatou, liší se od ní pouze případečně. Týž hlavní obětník zde, týž oběť dar. Pouze obětování je odlišné. Na kříží se obetoval Vykupitel krve, zde nekrvavě. Na kříží se obětoval sám, zde obětuje se za příslušejícím místním kněžím, kteří obětují spolu s ním jménem Církve. Vlastním hlavním obětem je Kristus.

Mše svatá - nejdůstojnější oběť bohopoctná

Mše svatá je vrcholnou obětí bohopoctnou v lidstvu vykoupeném. Jest obětí chvály, jíž oslavováno jest nejdokonaleji jméno Páně od východu slunce až k západu po celém okrsku zemském (Mal. 1, 10. 11). Jest nejhlubším adoračním úkonem bohoslužebným, jsouc tajemnou obnovou obětního bohopoctného holdu vtěleného Syna Božího v jedinečné adoraci svrchovaného majestátu Božího. Tento hold klanění Kristus neustále ve mši svaté opakuje – jménem vykoupeného lidstva. Oběť Kristovu nelzeť odděliti od oběti Církve. Církev spjata jest s božským Obětníkem jako tělo s hlavou. Mše svatá jest jediným úkonem na zemi, který se dokonale líbí Bohu nejsvětějšímu, jest jedinou oslavou, Boha dokonale důstojnou. Kristus na oltáři v oběti mše svaté velebí majestát Boží chválou nejdokonalejší, jíž lze vůbec Boha poctíti.

Mše svatá – vrcholná oběť díků

Mše svatá jest vrcholným holdem děkovným. Za nesčetná dobrodiní přirozená i nadpřirozená vzdal Syn Boži, vzav na sebe lidskou přirozenost, jménem naším Bohu nejvyšší hold díků. A tento hold jako hlava své Církve ustavičně obnovuje ve mši svaté.

Mše svatá nesrovnatelná oběť smírná

Mešní oběť jest i obětí smíru, neboť jest obnovou oběti vykupitelské, z níž všecek smír s Bohem plyne. Spasitel na kříži dokonal předmětně dílo vykoupení navždy. Zjednal nám odpuštění hříchů, jakož i všechny milosti a prostředky k spáse. Ovoce oběti kříže nemůže býti doplněno ani rozmnoženo. Než mše svatá nám spasonosné účinky oběti kříže přivlastňuje, směřujíc jako ustavičná smírná oběť k tomu, aby nám Bůh denní naše hříchy a zasloužené tresty odpouštěl.

Mše svatá – nejúčinnější oběť prosebná

V smírném charakteru mše svaté jest zahrnut i její prosebný ráz. Oběť mešní je právě tak obětí prosebnou jako oběť na kříži. Je to nejžhavější prosba, vyjádřená skutkem. Nakloňuje Boha, aby nám potřebná dobra nadpřirozená i přirozená hojně uděloval. Jako oběť prosebná má účinnost nesmírnou, pro svoji nesmírnou hodnotu. Není milosti, jíž by touto obětí nebylo lze vyprositi.

Mše svatá – zřídlo milostí a zásluh

Kristus chtěl, aby oběť vykupitelská byla do skonání světa uprostřed vykoupeného lidstva neustále obnovována, aby div jeho lásky byl ustavičně názorně zpřítomňován a ovoce vykoupení lidstvu přivlastňováno. Co bylo na obětišti kříže pro vykoupení světa vykonáno, mší svatou neustále se v lidstvo vykoupené převádí… Obětí na kříži získáno a otevřeno nevysychající zřídlo milostí a zásluh, obětí mše svaté poklady tohoto zdroje se do celého světa rozvádějí. Mše svatá ovoce vykoupení nedoplňuje, nerozmnožuje, ale také nezastiňuje, neztenčuje, nýbrž vnitřní bohatství vykupitelské oběti odhaluje, její moc a sílu zjevuje a člověčenstvu vykoupenému přivlastňuje. Mší svatou budí a udržuje se nejdokonaleji a nejpronikavěji v lidstvu památka na vykupitelskou smrt Kristovu. Kdykoliv se oběť mše svaté koná, oběť kříže se skutečně a vpravdě zpřítomňuje a nekrvavě obnovuje.

Ve chvíli proměnění se stává oltář kalvářským obětíštěm a křížem Kristův znova se tajemně vynoří uprostřed lidstva ... Obřaduje se pýchně hříšných hříchů, v okamžiku přetváření oblékáme téměř Kříž Vykupitelův ... V kněžských rukou, vztyčených k nebesům, opravdu a opravdu Láka Boží, snímá slychy světa jako obětní žertva v oddělených způsobech svátosti, v nekrvavých náznakách jeho smrti ... Úžasná adorace Kalvárie, oběť vděčnosti, smíru a skrývající se prosbami vzkvétají znovu tajemně obnoví a bohaté proudy její blaženosti rozprostírá se v srdci vykoupené ...

Převzato z díla ThDr. Františka Cinka: Mše svatá v bohoslužebném řádu církevního roku. Vydáno s církevním schválením v Lidovém knihkupectví v Olomouci LP 1931. Nadpis a mezititulky redakce KL