Obec Tučapy

Obec Tučapy se nachází v okrese Vyškov, kraj Jihomoravský. 

Zvonice na návsi se připomíná již v roce 1770. Původně měla dva zvony, tím větším se zvonilo ráno, v poledne a večer. Zvoněním byl pověřen obecní sluha a bubeník v jedné osobě, který rovněž bubnováním vyhlašoval po obci zprávy a nařízení obecního úřadu. Původní stará radnice byla v pravé polovině nynějšího hostince, na kterém je dodnes umístěn znak vyškovského panství - erb olomouckého biskupství.

ZDROJ OÚ TUČAPY

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1131. Nemojany patřily v dávných dobách k řádu Jezuitů, čemuž nasvědčuje název bývalého zájezdního hostince při státní silnici ve směru na Vyškov s názvem Jezovitská. V roce 1891 byl hostinec zbourán a staveniště bylo přeměněno v pole. V obci se nacházely tři mlýny poháněné vodním náhonem – mlýn čp. 37, mlýn Chobot a mlýn Hranáč. Tyto budovy se doposud zachovaly, neplní však svoji původní funkci. Železnice z Přerova do Brna byla dostavěna v roce 1868. V roce 1874 byla zřízena zastávka na katastru obce Nemojany. Tato zastávka byla pojmenována Luleč, protože se o její zřízení obec Luleč přičinila.

Obyvatelstvo

Struktura

V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 675  obyvatel. Z nich bylo 334  mužů a 341 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 41% let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 654  lidí. Nejvíce z nich bylo (19%) obyvatel ve věku od 0 do 14  let. Děti do 14 let věku tvořily 19% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,9%. Z celkem 530  občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 35,5% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 14% a bez vzdělání bylo naopak 0,2% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 301 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 93% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 68,1% patřilo mezi zaměstnance, 6,6% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 51,8% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[2]Úhrnem 294 obyvatel obce (což je 45%), se hlásilo k české národnosti. Dále 161 obyvatel bylo Moravanů a 5 Slováků. Celých 272 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[2]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[3][4][5]

ZDROJ  WIKIPEDIE

Obec Luleč (dříve Lileč, Lulč nebo Lilč) se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Vyškov, 7 km jihozápadně od města Vyškov na úpatí Drahanské vysočiny. Luleč je rekreační obcí s mnoha zajímavostmi. Nad obcí, na kopci nazvaném Liliová hora (Monte Liliorum), se vidí z dálky viditelný římskokatolický farní kostel sv. Martina.

Luleč patří mezi nejstarší osady na území České republiky. Byla osídlena už před 8 000 lety, což potvrzují zdejší výkopy. V této oblasti člověk žil a lovil již v dobách 45 000 let před naším letopočtem. V roce 1975 byla ve středu města objevena unikátní hrnčířská pec z doby římské a v roce 1992 pohřební mohyla. Obcí vedla římská obchodní cesta, která je zaměřena od Slavkova po Ruprechtov. V té době byla Luleč dobře opevněné hradisko.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy se po Lulči psal Fridrich  ( Fridricus de Lulcz ) a roku 1353 Výpustkovi synové Lucek a Čeněk z Lulče. Na návrší, nedaleko od kostela svatého Martina, se nachází rozvaliny lulečského hradu, o kterém je první zmínka doložena z roku 1406, i když tento hrad již dříve existoval. Hrad v Lulči byl pravděpodobně zničen za česko-uherské války, protože v roce 1523 byl vložen jako pustý. Jeho zdivo bylo použito na stavbu kostela. Řytíř Fridrich před svou smrtí v roce 1419 odkázal vesnici, hrad i majetek svému synovi Divovi, který byl manem biskupa Jana Železného. Dalším významným rytířem, který se psal z Lulče, byl Oldřich Skála. Byl členem družiny českých a moravských šlechticů na Kostnickém koncilu. Po smrti Divy přechází majetek na vdova Elišku, která ves provdala i s pustým hradem Václavu z Ludanic. Dědicem Václava z Ludanic se stála jeho manžel Alena z Valdštejna.

V roce 1523 byl držitelem Lulče Jan Plzák ze Zdenína, jehož syn Jan Dubčanský ze Zdenína byl zakladatelem sekty bratří Habrovanských, jinak Lilečských.  Byla to jediná protestantská církev v českém prostředí, která se přímo inspirovala učením Huldrychy Zwingliho. Středisko bylo v Lulči, kde měl Dubčanský i svoji tiskárnu (1530-1535). Byla přesunuta z Prostějova, tiskařem v ní byl Kašpar Aorgus Prostějovský. Tyto výtisky byly označeny jako  v monte liliorum  ("na Hoře lilií"). [

V roce 1645  švédské vojsko obléhalo Brno a při jeho návratu z neúspěšného tažení vydrancovalo a zapálilo celou obec. Popelem tak lehlo až 70 stavení. V roce 1669 obec koupila hospůdku, ve které byla až do roku 1993 obecní dům a obecní úřad.  Farní kostel svatého Martina nad Vsí byl postaven v letech 1751 až 1753. Kostel byl využit pouze v letních časových obdobích, v zimě bohoslužby probíhaly  v chrámu sv. Isidora, který byl z kaple svatého Gottharda rozšířen na kostel v roce 1783.

Před bitvou Tří císařů u Slavkova v roce 1805 vtrhly do Lulče jízdní hlídky Napoleonovy armády, jež zde vymáhaly výpalné 250 zlatých. Uspokojilo je však jen sto zlatých a farářův kůň. Vydrancování ovšem obec neunikla, o což se postarala armáda ruských kozáků o týden později.]Obec zasáhly dva velké požáry, a to 1. dubna 1832 a 25. května 1841. V roce 1832 postihla zdejší farnost epidemie cholery, při níž zemřelo 47 farníků. Za okupace zahynuli tři občané při bombardování místního nádraží, které je v obci od roku 1874 jako zastávka a od roku 1889 již jako železniční stanice. Obec byla na konci druhé světové války osvobozena sovětskými vojáky 28. dubna 1945.

Dnes je Luleč rekreační obcí, obklopenou lesy s přírodním koupalištěm U Libuše, u kterého je parkoviště pro 180 automobilů.