Základní pravidla uzavření církevního sňatku v kostele. 

Svátost manželství se v našem kostele uděluje těm snoubencům, z nichž alespoň jedna osoba trvale žije na území naší farnosti.

V případě, že ani jeden ze snoubenců nebydlí v naší farnosti a přesto hodlají uzavřít manželství v našem kostele, musí se nejprve přihlásit u faráře jednoho ze snoubenců s žádostí o povolení (licence) na sňatek mimo svou farnost.

Alespoň jeden ze snoubenců by měl být věřící a pokřtěn v katolické církvi. Kandidáti k uzavření církevního sňatku musí své úmysly osobně hlásit místnímu faráři nejméně 3 měsíce předem.

Svatební obřad se může konat při mši svaté nebo beze mše spojený s bohoslužbou slova.

 Snoubencům nabízíme zamyšlení nad následujícím textem.


"Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobě: z lásky ho povolal k životu a současně ho určil k lásce."
(Familiaris consortio, 11)


Manželský slib


"Já, N., odevzdávám se tobě, N., a přijímám tě za manžela / ku.

Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,

Že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.

K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."

"odevzdávám se" - vydávám se zcela do tvých rukou, dávám ti vše
- "přijímám tě" - se vším, s tvou minulostí, povahou, příbuznými a přáteli, s tvými omezeními i chybami
- "že ti zachovám" - budu uchovávat, stále rozvíjet a živit
- "lásku" - ne zamilovanost, ale trvalé budování vztahu
- "úctu" - budu si tě za všech okolností vážit, vzhlížet k tobě jako k jedinečné milující a milované osobě
- "věrnost" - nepřipustím nic, co by tě tělesně, nebo duševně odsunulo na druhé místo
- "nikdy tě neopustím" - ani v nemoci, obtížích či selháních
- "k tomu ať mi pomáhá Bůh" - protože naše lidské síly by toto vše nezvládly

1. Svatostné manželství - Manželství je obrazem samotného boha (Nejsvětější Trojice) a obrazem vztahů Krista a církve.

- K platnosti manželství jsou důležité především tyto podmínky: jedná se o svobodné a dobrovolné spojení muže a ženy (kanonickou formou, na celý život), která nevylučuje přijetí dětí. Ani jeden nesmí být vázán jiným závazkem (jiné manželství, třeba i civilně rozvedené; kněžské svěcení nebo řeholní sliby).

- Další předpokladem je, že se jedná o dva katolíky.

- Manželství je nezrušitelná smlouva muže a ženy uzavřená před Bohem i před veřejností.

- Manželství nezanikají jednotlivé osoby, ale vzniká zde jednota dvou, úplné a nezrušitelné sebedarování se.

- Nerozlučitelnost manželů neosvobozuje od dalšího rozvíjení jejich vztahu.

2. Role, komunikace, Konflikty a krize - Je dobré znát a respektovat biologické i psychologické rozdíly mezi mužem a ženou. Tyto rozdíly bychom neměli zaměňovat s osobní představou o "rozdělení rolí" v rodině, ale je dobré si o své představě společně diskutovat.

- Podmínkou zdravého vztahu je osobní individuální zralost a otevřená komunikace, ke které patří záležitost, jemnost, četnost a neměla vznikat témata,o kterých se tzv.nemluví.

- Manželé by měli znát své charakteristické vlastnosti a počítat s nimi. Při vzniku konfliktu přistupte k druhému s úctou a snažte se najít přijatelné řešení. Vyvarujte se také některé chyby, například: ponižování, zesměšňování, odchylování od tématu, zobecňování, podsouvání jiných úmyslů, ....

- Vážnější konflikty neřešte před dětmi a dalšími lidmi. Nelze-li problém řešit hned, dohodněte se, kdy se k němu vrátíte. Je dobré vědět, že konkrétní problém není projevem delšího konfliktu.

- Krize v manželství jsou zákonité (v určitých situacích, např. Stavba, studium, úmrtí v rodině a v určitých obdobích např. 1. rok, 3.-7., 17.-25.) ... a nejsou věci zapornou. Jsou pro nás šancí - upozorňuje nás, že je třeba se vztahem "něco udělat."

- Není cíl vyhledávat utrpení, ale mnoho utrpení je nevyhnutelné a přináší v důsledku mnoho pozitivního.

- K partnerskému soužití patří odpuštění, ale neustálé litování se, nevede k řešení problémů.

- Své problémy a radosti bychom měli společně i jednotlivě předložit Bohu.

3. Společný duchovní život - Před svatbou se doporučuje důkladnější rekapitulace dosavadního života ve svátosti smíření.

- Manželství je svátost - Bohem potvrzená cesta ke svatosti.

- Zbožnost není doplněk životního stylu, ale způsob života. Je to snaha o pravdivé vidění sebe i druhých před Bohem, a také úsilí o pravdivé vidění našeho vztahu.

- Společné projevy zbožnosti (modlitba, duchovní rozhovor, společná účast na bohoslužbě, ...) jsou věci intimní a zpočátku obtížné. - Modlitba ve společenství, ani rodinná s dětmi, nemůže plně nahradit modlitbu manželů ve dvou.

- Své projevy zbožnosti nemůžeme mít na druhé straně, je třeba hledat společně přijatelné formy. Někdy je lepší společně pravdivě mlčet, než se uchýlit k frázím a povrchnosti.

- Je vhodné najít si společné duchovní vedení. Je-li to možné, vyhledejte také společenstvo křesťanských manželů.

- Manžele zpravidla velmi sblíží, když si společné předsevzetí. Inspirací pro společnou duchovní cestu by měla být Bible. Manželé mohou také hledat společné formy pomoci druhým lidem. Trvale se také podporují v dalším náboženském vzdělávání.

- Je právem i povinností rodičů, aby se jejich děti vychovali ve víře.

- Nejhlubší a nejintimnější modlitbou manželů je správně prožívaná sexualita.

4. Sexualita a plánování rodiny - Sexuální sebedarování manželů je naplněním a potvrzením svátosti manželství.

- Sexuální soužití je projevem naprostého, výlučného a nezrušitelného vzájemného sebedarování manželů. Jsou ho schopni ti, Kteří své pohlaví plně přijali jako úctou přijímají osoby druhého pohlaví.

- Fyzické projevy je třeba prožívat v souladu s jinými rozměry člověka - duševními a duchovními. Sexualita je nejen tělesný, ale i psychický styk. Je třeba, aby spolu manželé o své sexualitě jemně, ale otevřeně hovořili.

- Předpokladem každého styku je souhlas obou manželů. Je nepřípustné využívat sexualitu k manipulaci nebo k vydírání partnera. - Sexualita a plodnost nelze od sebe oddělit. Manželé mají zodpovědně zvážit početí dětí a dobu jejich narození. Nikdo jim nesmí bránit v rozhodnutí dítě počít, nebo nepočít. Církev doporučuje plánování pomocí plodných a neplodných dnů. Je vhodné se seznámit s touto metodou již před začátkem sexuálního života. - Počatý život nelze za žádných okolností ukončit.

5. Širší rodina, přátelé, farnost, společnost -

Prioritní vztah se bezkonkurenčně stává vznikající manželstvím.

- Rodiče (i ostatní) mohou pomoci pouze, pokud jsou o pomoc požádáni. Vztahy se svými rodiči prospívají, když jim získávají přiměřené informace o našem životě. Rady je dobré vyslechnout, poděkovat a pak o nich s partnerem můžeme, ale také nemusíme hovořit. Nepřijetí rady není nutné zdůvodňovat. - Partnera má na veřejnosti zastávku, má být jistou podporou. Proti partnerovi se nelze s nikým spojit. Nikdo pro nás nemá být "důvěrnějším přítelem" než partnerem. - V prvním roce je dobré si ponechat více času pro sebe, pro sbližování se. Později okruh známych rozšiřujeme, abychom nežili v izolaci. Snažíme se také o jisté zapojení partnera do původní rodiny. Kontakty s přátelům udržujeme s ohledem na oba partnery. Kontakt, který ohrožuje manželství, má být ukončen. - Žárlivost je v jemném tvaru zdravé součásti manželství. Pokud vznikne bezdůvodně, je známkou nejistoty nebo nedůvěry a vztah ničí! - Je vhodné zapojit se do náboženského nebo politického dění, ale nesmí být únik ze vztahu a nemůže být vykonán bez souhlasu druhého. - Domov má být otevřený pro druhé, ale nesmí ztrácet svou intimitu.