Obec Luleč (dříve Lileč, Lulč nebo Lilč) se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Vyškov, 7 km jihozápadně od města Vyškov na úpatí Drahanské vysočiny. Luleč je rekreační obcí s mnoha zajímavostmi. Nad obcí, na kopci nazvaném Liliová hora (Monte Liliorum), se vidí z dálky viditelný římskokatolický farní kostel sv. Martina.

Luleč patří mezi nejstarší osady na území České republiky. Byla osídlena už před 8 000 lety, což potvrzují zdejší výkopy. V této oblasti člověk žil a lovil již v dobách 45 000 let před naším letopočtem. V roce 1975 byla ve středu města objevena unikátní hrnčířská pec z doby římské a v roce 1992 pohřební mohyla. Obcí vedla římská obchodní cesta, která je zaměřena od Slavkova po Ruprechtov. V té době byla Luleč dobře opevněné hradisko.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy se po Lulči psal Fridrich  ( Fridricus de Lulcz ) a roku 1353 Výpustkovi synové Lucek a Čeněk z Lulče. Na návrší, nedaleko od kostela svatého Martina, se nachází rozvaliny lulečského hradu, o kterém je první zmínka doložena z roku 1406, i když tento hrad již dříve existoval. Hrad v Lulči byl pravděpodobně zničen za česko-uherské války, protože v roce 1523 byl vložen jako pustý. Jeho zdivo bylo použito na stavbu kostela. Řytíř Fridrich před svou smrtí v roce 1419 odkázal vesnici, hrad i majetek svému synovi Divovi, který byl manem biskupa Jana Železného. Dalším významným rytířem, který se psal z Lulče, byl Oldřich Skála. Byl členem družiny českých a moravských šlechticů na Kostnickém koncilu. Po smrti Divy přechází majetek na vdova Elišku, která ves provdala i s pustým hradem Václavu z Ludanic. Dědicem Václava z Ludanic se stála jeho manžel Alena z Valdštejna.

V roce 1523 byl držitelem Lulče Jan Plzák ze Zdenína, jehož syn Jan Dubčanský ze Zdenína byl zakladatelem sekty bratří Habrovanských, jinak Lilečských.  Byla to jediná protestantská církev v českém prostředí, která se přímo inspirovala učením Huldrychy Zwingliho. Středisko bylo v Lulči, kde měl Dubčanský i svoji tiskárnu (1530-1535). Byla přesunuta z Prostějova, tiskařem v ní byl Kašpar Aorgus Prostějovský. Tyto výtisky byly označeny jako  v monte liliorum  ("na Hoře lilií"). [

V roce 1645  švédské vojsko obléhalo Brno a při jeho návratu z neúspěšného tažení vydrancovalo a zapálilo celou obec. Popelem tak lehlo až 70 stavení. V roce 1669 obec koupila hospůdku, ve které byla až do roku 1993 obecní dům a obecní úřad.  Farní kostel svatého Martina nad Vsí byl postaven v letech 1751 až 1753. Kostel byl využit pouze v letních časových obdobích, v zimě bohoslužby probíhaly  v chrámu sv. Isidora, který byl z kaple svatého Gottharda rozšířen na kostel v roce 1783.

Před bitvou Tří císařů u Slavkova v roce 1805 vtrhly do Lulče jízdní hlídky Napoleonovy armády, jež zde vymáhaly výpalné 250 zlatých. Uspokojilo je však jen sto zlatých a farářův kůň. Vydrancování ovšem obec neunikla, o což se postarala armáda ruských kozáků o týden později.]Obec zasáhly dva velké požáry, a to 1. dubna 1832 a 25. května 1841. V roce 1832 postihla zdejší farnost epidemie cholery, při níž zemřelo 47 farníků. Za okupace zahynuli tři občané při bombardování místního nádraží, které je v obci od roku 1874 jako zastávka a od roku 1889 již jako železniční stanice. Obec byla na konci druhé světové války osvobozena sovětskými vojáky 28. dubna 1945.

Dnes je Luleč rekreační obcí, obklopenou lesy s přírodním koupalištěm U Libuše, u kterého je parkoviště pro 180 automobilů.